Název jeskyní Na Špičáku je odvozen od jména kopce Špičáku (516 m) u Supíkovic. Podzemní bludiště jeskyní je svérázné; leží téměř v jedné rovině, prostory jsou poměrně suché a typicky formované. Celý homolovitý kopec spolu s krasovým podzemím je dnes chráněným územím.Protože se jeskyně nacházejí nad prastarou obchodní cestou z dnešního Polska na Moravu a Slezsko vědělo se o jejich existenci již v historických dobách. O tom svědčí epigrafické záznamy vyryté v jeskyních, malované nápisy (letopočty) a kresby na skalních stěnách. Tak je tu patrný např. vyrytý letopočet 1564, 1613 a další. Jeskyně zřejmě často sloužili jako úkryt, není vyloučeno, že se tu scházeli i čeští bratři. Díky tomu jsou stěny chodeb zčernalé od sazí z ohňů a loučí, krápníková výzdoba vzala za své (krápníky lidé časem pozuráželi a zbyly z nich jen pahýly) a zůstala uchována jen na místech v té době nepřístupných a tedy neznámých.
V letech 1884 - 1885 jsou jeskyně poprvé zpřístupněny veřejnosti za vstupné. Teprve v r. 1955 sem však bylo zavedeno elektrického vedení a osvětlení. K charakteristickým znakům jeskyní Na Špičáku patří výrazné chodby srdcovitého profilu, které spolu s hlavni chodbou vytvářejí opravdový labyrint. Na mnoha místech jsou stěny i strop povlečeny silnou vrstvou suchého nebo zase rozbředlého "nickamínku", který se návštěvníkovi jeví v podobě třpytných růžic. Je to kašovitá hmota rozloženého vápence, který se vysrážel při silném průsaku vody.
Informace o provozní době, vstupném a dalších službách naleznete na stránkách správy jeskyní viz odkaz níže.
