Geologický vývoj CHKO Pálava [ Geomorfologie ]
Geologický vývoj CHKO Pálava
Asi před 16 mil. let v miocénu (třetihorách) proniklo do okolí dnešní Pálavy teplé moře z jihu a obklopilo ji ze všech stran. V něm se na dně ukládaly písčité jíly. Podle přítomnosti valounů jurských vápenců v těchto sedimentech geologové usuzují, že v té době byly tyto vápence, tvořící vrchol Pálavy, obnaženy, a proto mohly být erodovány. Asi před 15 mil. lety došlo na východním úpatí Pálavy k výraznému poklesu podél geologických zlomů a ke vzniku tzv. vídeňské pánve, do níž vniklo tropické moře středního a svrchního badenu. V průběhu dalších 9 mil. let se na dně moře nahromadily až 3 km mocné vrstvy mocné mořské, posléze jezerní mladotřetihorní sedimenty. Na území CHKO Pálava lze nalézt sedimenty svrchního badenu vídeňské pánve s hojnými ulitami a lasturami fosilních mořských měkkýšů a jiných vodních živočichů na Mušlově nebo Kinberku (Kienbergu). Právě z tohoto důvodu byla lokalita Kienberg v roce 1995 vyhlášena za přírodní památku.
Asi před 13,5 miliony let ztratila vídeňská pánev v důsledku horotvorných pohybů spojení se světovým oceánem a změnila se ve vnitrozemské brakické moře, které se v pannonu zcela vysladilo. V sedimentech z tohoto období byly nalezeny kosterní zbytky praslonů rodu Dinotherium, drápatého kopytníka Chalicotherium a prakoně Hipparion. Z období před 6 mil. lety se na území města Mikulova zachovaly říční a jezerní štěrky s bohatými zbytky fosilních savců. Ve čvrtohorách vznikalo složité souvrství spraší a sutí s pohřbenými fosilními půdami. Chladné klima doby ledové způsobilo silné mrazové zvětrávání druhohorních váípenců a vedlo ke vzniku vápencových věží, osypů půdotoků a svahových sedimentů na obvodu Pálavy. Klima poslední meziledové doby bylo zřetelně teplejší a vlhčí; smíšený les zasahoval až do vrcholových částí Děvína.
